Drabblebajky

volno, opálit se, zříkat se, šváb, turnus

Ze života švába

„Kámoši z denního turnusu už mají volno, pořádně si to dnes užijou! Prolezli tajným tunelem pod prahem do špajzu a dávají si tam po kapce piva a slze rumu z vypitých flašek.
Já se té pijatiky musím zříct! Za to, že tady ležím jak lazar, může ten, co tu bydlí. Jeho žena mu říká Karle, ale někdy taky „chlupáčku“! Nečekaně zapnul infrazářič. Nestihl jsem z něj dost rychle utéct a opálil jsem se víc, než je pro švába zdrávo.
Někdo jde! Kolegové, kteří mají v koupelně noční, zdrhli pod vanu. Já jsem to nestihl! Už mě vidí, sbohem kamarádi…“
KŘUP!

naplno, skřivánek, výtažek, chov, projít

Slepičí lapálie

Na počátku byla malá noticka v novinách, že rapidně ubývá zpěvného ptactva a s hlasem skřivánka se tudíž už setkává jen málokdo.
Obžalovaný Alfréd Novák, genetický inženýr, se rozhodl najít řešení, protože měl skřivánčí zpěv rád. Šel do toho naplno a našel! Pořídil výtažek z hlasu jednoho obtížně uloveného skřivánčího jedince a tajně jím naočkoval chov slepic svého souseda.
„Tohle by mu nemělo jen tak projít, pane soudce! Požaduji náhradu škody za finanční i citovou újmu.
Zbytečně živím plný dvůr přestárlých slepic, ale zkuste jim zakroutit krkem, když zpívají jako skřivánci! Stýská se mi po kdákání.
A po slepičím vývaru!“

Břicho, pást se, škůdce, komfort, mnohem

Bleší stěhování

Přestěhovala jsem se. V novém bydlišti mám mnohem větší komfort – dostatek místa, teploučko a pást se mám taky kde. No jasně, pást se, čemu se divíte?! Pasu se na lidech, jsem přece zoologicky zařazena mezi škůdce, parazity, mezi spodinu hmyzí říše.
Bývalý majitel mě neustále pronásledoval a snažil se mě zničit. Pořád na mě něco sypal, stříkal a dokonce se mě snažil lovit holýma rukama.
Já jsem na něj ale vyzrála. Přeskočila jsem v autobuse na jiného krevního dodavatele. Tlustého! A usadila jsem se mu přímo pod břichem.
Jsem teď v naprostém klidu a bezpečí. On si tam totiž nedosáhne!

Osel, kůra, kopyto, ryba, salát

Bajka o oslovi a salátu

U sedláka na statku žil osel. Pracoval těžce celé dny a dostával za to jen trochu sena nebo trávy. Tu a tam ochutnal přerostlý salát ze zahrady nebo tuhé zelné listy z hlávek k obědu. Míval hlad, že by kůru chroupal. A od sedláka slýchal jen:
„Pohni tím kopytem, lenochu!“
Jednou se stalo, že ho hospodář zapomněl uvázat a osel se dostal ze stáje ven. Vlezl až do domu a zaslechl, jak hospodyně volá, že salát je na stole. Nemeškal, v mžiku vyprázdnil mísu a zmizel ve stáji.
Do rána pošel. Netušil, osel, že to byl majonézový salát s rybou.

Úrodný den

Zadání: mňau, žuch, buch, břink a žbluňk

Pohotovostní lékař ošetřoval nesourodou trojici pacientů:

„Co jste, prosím vás, vyváděli?“

„Česal jsem jablka. Najednoumňau“, přímo přede mnou zamňoukala kočka. Lekl jsem se a žuch, buch, už jsem letěl ze žebříku dolů. Manželka mi běžela na pomoc, šlápla na hrábě a břink, výsledek vidíte sám. Ale nejhůř dopadla tchyně! Smála se nám tak, až jí vypadly zuby a skončily na dně jezírka!  Chtěla je vytáhnout, jenže jak se naklonila: žbluňk!, a byla v něm celá. Drápala se ven tak nešikovně, že ji spadly brýle, rozbily se a ona si do těch střepů klekla.“

„Máte bohatou a taky drahou úrodu!“

I to se může stát!

Zadání: Gott, básně, krásně, dásně, tísně.

 

Rozhovor dvou starších dam:

 

„Na uších svuchátka ,

v kapše empétvojku,

do uší tuc, tuc, tuc

jak z vozbitého stvojku.

 

To je mi kultuva,

to jsou mi básně!

Jak stádo ovcí jsou,

a je jim pfitom kvááásně!

 

Jo , paní, takový Kaveu Gott!

Tak to je jiná káva!

Ten umí potěšit

a vívu v uásku dává.

 

Hvas má jak zvonu zvuk

a ty jeho něžné písně!

Ach, paní, věfte mi,

ty umí zbavit tísně!

 

Zpívá tak tklivě a tak božsky

Jeho hvas zní tak jasně…“

 

Poznámka z davu teenagerů:

 

„Tak to je hustý, vole,

Nechala doma zuby,

má prázdný dásně“

Omyl

Zadání: Brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně, meluzína.:o):o):o).

„Nazývejme věci pravými jmény,“ hřímal vedoucí Poláček. „Karel Šeda sedí v Ruzyni, ve vězení.  Nemá smysl, hloubat nad tím, kde se stala chyba. Tentokrát jí neudělali soudruzi z NDR.  Ne, tentokrát jsme jí udělali my. Nevěnovali jsme dostatečnou pozornost jeho aktivitám. Brzy jsme splakali nad výdělkem!“

„Že ho huba nebolí a jazyk mu nezdřevění! Kecy, kecy a zas jen kecy! A přitom pořádně neví, o čem mluví,“  brblal si pod fousy Karlův kolega Rudolf Meluzína.

„Šéfe, kde jste sebral ten blud,“ ozval se.

„Karel sice volal, že sedí v Ruzyni, ale na letišti.  Čeká na odlet na dovolenou na Kanáry.“

Marťani

Zadání: „Já jsem nevěděla, že na Marsu není život, kde tedy žijí Marťani?“

 

Evička si hrála v obýváku s barbinou a na ušní bubínky jí útočila slova redaktora technického magazínu o hledání života ve vesmíru. Zamyšleně se přišourala do kuchyně:

„Já jsem nevěděla, že na Marsu není život, kde tedy žijí Marťani?“ Maminka před ni postavila talíř s večeří:

„Žádní Marťani neexistují! A jez!“

Evička  chvíli rozmotávala  v hlavě tu záhadu. Ale když maminka říká, že nejsou, tak nejsou. Maminka nelže!

Posadila svou barbinku mezi její družky na poličku, zachumlala se pod přikrývku a sladce usnula.

Odbila půlnoc.  Barbiny si protáhly už tak dlouhé údy:

„Tak mi prý neexistujeme, ti lidi jsou slepí!?“

 

…být matkou

Zadání: křepelka, kolébka, emigrant, mysl, pokoušet

 

Čas plynul svým neotřesitelně jednotvárným tempem a najednou mi připsal čtyřku před počet let. Jsem singl. Před třemi lety mi pláchl přítel těsně před svatbou s takovou sotva opeřenou křepelkou od nich z firmy. Bolelo to! Životem se mi prohnalo tornádo, ale zvykla jsem si.

Brzo potom jsem těsně před usnutím začala slýchat tikot svých biologických hodin. Pokoušela jsem se marně vypudit z mysli obrázek kolébky s malým cvrčkem, který mi říká mami, ale choval se tam jako emigrant z pustiny do země hojnosti – hodoval na mé touze po dítěti.

Ten kočárek stál před tím obchodem tak opuštěně, pane komisaři…

Rozporuplnost

Zadání: Archa, kniha, hejno, ostrov, mlýn.

 

Noe přecházel po palubě archy a vyhlížel pevninu. Stačil by přiměřený ostrov, aby na něm všechna zvířata našla své ekosystémy pro život. S obilnými poli, aby hejno jeho potomků mělo co jíst. Mlýn už si postaví vlastníma rukama, o to nic! Když o tom tak přemýšlel, ten ostrov by měl mít rozlohu většího světadílu, aby se navzájem nepobili a nesnědli.

Náhle mu na pleš dopadlo cosi z holuba.

„No počkej!“ vzkřikl kmet a opřel se do vesla. Do cesty se mu postavil vrcholek Araratu. Malý, holý kus kamene! Jak se tam všichni vešli a přežili?

O tom starozákonní kniha mlčí!

 

Jak zabít kapra?

Zadání: „Proč toho vašeho manžela bijete po hlavě, paní Nováková?“
Paní Blaháčková se zastavila a nevěřícně zírala na scénu před sebou na chodníku. Nováková ze třetího patra mydlila toho svého třasořitku kabelkou se zaujetím vrcholových boxérů a on držel, jen si kryl obličej, aby mu náhodou nesrazila brejle. Stály hříšné peníze a stejně přes ně houby vidí, jak mu žena pořád dokolečka opakuje. Zvlášť, když ho pro něco pošle a on to honem nemůže nalézt.

„Proč toho vašeho manžela bijete po hlavě, paní Nováková?“ Blaháčková v sobě nezapřela drbnu.

„Ukazuju mu, jak se zabíjí kapr! Ten nekňuba to neví! On ho chtěl utopit!“ povykovala rozčilená Nováková hystericky.

„Dědek jeden pošahanej!“

Drabble: Přesmutný příběh historický

Napsat drabble použitím všech vzorů podstatných jmen a v daném pořadí k tomu – pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení – tak to je výzva!

Přesmutný příběh historický

Rytíř Záviš, pán hradu Kokrštejna, muž rázný, zlý a krutý ovládal svůj lid, jako dobře seřízený stroj.  Pomocníky byli mu předseda poradců a soudce.  Jim štědře dopřával a oni zato věrně sloužili jeho krutosti.
Po čase nedlouhém, znelíbila se mu žena jeho předobrá, Adéla. Něžná jako růže, líbezná jako ranní píseň.  Ubil ji za svítání a zahrabal v zahradě. Prý návštěvou je u rodičů svých.
Však pes pánův časem vyhrabal ze země její kost. Město ponořilo se do smutku, hlubokého jako moře. Žal bloudil ulicemi, smutně vyli psi i pípalo kuře.
„Smrt tyranovi,“ neslo se každým stavením.
I stalo se!