Literární hlušina

Psala jsem si pohádky, fejetony a povídky tak zvaně „do šuplíku“ a zvažovala jsem, kudy dál. Trochu jsem pátrala v internetu, jak to dělají jiní, stejně postižení psaním a objevila jsem několik literárních serverů. Mezi nimi vyčníval z řady „Pište Povídky“. Na první pohled byl přehledný. Na druhý byl vlídný a vstřícný.

Zabydlela jsem se tam rychle, získala první ohlasy ke své tvorbě zvenčí, od neznámých lidí a našla jsem si tam pár spřízněných duší. A taky pěšinku, kudy se mám ubírat dál a výš.

Pár slov o knize:
Jak to dopadne, když se pět amatérských spisovatelů rozhodne splnit svůj sen a vytvořit sbírku? Na začátku je vize, potom přichází na řadu spousta práce, zábavy, povinností, objevují se nové, zajímavé zkušenosti a nakonec se tomu všemu dá forma. Výsledek našeho snažení právě držíte v rukou. Literární Hlušina pro nás znamená víc než jen sbírku povídek a básniček, které vám dohromady poskytují jedinečný a neopakovatelný čtenářský zážitek. Je také symbolem naděje pro všechny začínající spisovatele. Dokazuje, že je možné splnit si své sny, ať už jsou jakkoliv odvážné.

Tolik oficiální představení knížky, tak jak bylo uveřejněno na stránkách serveru.

Můj podíl na knize představoval průřez mou tvorbou, mým šuplíkem.

První ukázkou je fejeton, napsaný ke Dni matek pro jeden Klub seniorů:

Vrásky ti sluší…

Vrásky jsou vzpomínky na životní putování. Každičký zážitek přidal kousíček do mozaiky v tvé tváři. A že jich bylo!

Vzpomínáš, to jsi byla ještě mladinká dívka, sotva odrostlá školní aktovce. Tvé okolí si šuškalo, že se ti zapalují lýtka, ale tys věděla, že on je ten princ na bílém koni, který tě odvede do svého království, a tam budete spolu šťastně žít. Jak to bylo bláhové a kolik těch princů se ještě kolem tebe mihlo, než jeden zastavil a zvedl tě k sobě do sedla. Pohádka pokračovala: prožívalas krásné chvíle lásky a pak byla svatba. Možná být musela, možná jste to tak chtěli. Hodně pohádek svatbou končí. A co ta tvoje?

Nastal všední den, pak druhý, třetí.., dvacátý pátý. Všechno bylo jiné, než sis vysnila. Takové obyčejné. A do tváře se ti nepozorovaně zaťal neviditelný drápek a začal hloubit první rýhu.

Pak přišly děti. Přinesly ti darem plno radosti a ještě víc starostí. S nimi vrásek přibývalo, ani nevíš jak.

Další ti určitě darovali šéfové, protože tys chodila i do práce a za tolik let jsi tam ledacos prožila, co nenechalo tvou tvář bez poskvrny.
A taky se za okny tvého domova odehrával život těch, co nám vládli. A ti dokázali zarýt pěkně hluboko do tvé tváře. Vzpomínáš, taky jsi přece stávala frontu na pomeranče a horko těžko sháněla pro děti bavlněná trička. A peníze ti dělali starosti, nebylo jich tolik, kolik bys potřebovala. Pak si tam potentáti vyměnili místa. Pomeranče byli, peníze ne. Pro tebe se moc k lepšímu nezměnilo.

A tak šel čas a zdraví přestávalo poslouchat. Zas další vrásky přibývaly a což teprve, když jsi tu najednou zůstala sama. Potůčky slz si umí rýt hluboká korýtka.

Ale jsou i vrásky, stvořené z úsměvu. I takové máš. Třeba radost z vnoučat či pravnoučat, jejich smích a švitoření si hloubí cestičky přes tvář až do srdce. Vrásky od úsměvu způsobuje i radost z nalezeného přátelství. Přítelkyně jsou dar z nebe, ruší samotu a prožíváš s nimi spoustu zážitků, které skládají vějířky kolem očí. Usmívat se můžeš i v klubu seniorů. Dá se tam strávit odpoledne plné pohody a zábavy v příjemné společnosti.

Máš jistě i jiné vrásky, takové, jejichž původ krom tebe nikdo nezná. I ty se podílí na krásné krajce ve tvém obličeji.

Vrásky ti sluší! Podívej se do zrcátek očí svých blízkých. Tam to uvidíš hned vedle nápisu: MÁME TĚ RÁDI!

DRABBLE

Říká vám něco literární útvar DRABBLE? Pokud ne, trochu vám vyjasním, o co jde.

Slovo „drabble“ nemá český ekvivalent. Jedná se o literární útvat o přesně sto slovech, napsaný na určité zadání. Může to být několik slov, věta, nebo i téma. Slova mohou být skloňována či časována, ale nikoli zaměňována za jiný slovní druh nebo číslo jednotné nebo množné.

Tato hříčka se slovy mě velmi nadchla. Považuji ji za přínosný trénink nejen slohový, ale i pro rozvoj fantazie. Není tedy divu, že drabble dostaly své místo i v mém oddílu knížky a dvě vám tu předkládám k pobavení:

Nedělní oběd s tchyní

Zadaná slova: káva, oběd a návštěva

„Nic si z toho nedělej, děvenko, až budeš vařit tak dlouho jako já, už svíčkovou nepřipálíš“ přeslazeným hlasem pronesla tchyně, sotva odložila příbor .

„Knedlíky byly trochu mazlavé a maso chtělo ještě chvíli péct, ale to nic, žádný učený z nebe nespadl. Tvoje maminka asi měla jiné starosti než tě učit vařit. Já jsem syna naučila všechno,“ stékala medová slova s příměsí jedu. „Tuhle návštěvu nám byl čert dlužen,“ pomyslela si mladá žena, když zalévala kávu. Do pokoje vešel usměvavý, mladý muž. Políbil svou ženu, pak matku: „Omlouvám se, musel jsem něco zařídit. Tak jak se mi povedl oběd, mami?“

Poslední vůle

Zadaná věta: “Tenhle návykový den pozůstalí nestrávili.”

Notář otevřel závěť a začal číst: „Chcete-li zdědit můj majetek, budete dodržovat některé mé návyky. Jinak se mé peníze rozdají chudým,“ stálo v poslední vůli nebožtíka. Jeho synovci se shodli, že ty miliony za to stojí. Jenže ouha! Mělo to háček! Některé návyky ze seznamu starého pána byly hodně výstřední. Denně měl, například,  na jídelníčku syrové maso, nechával si dělat pleťovou masku z bizoního trusu a medu a ještě jiné hrozné věci. Nejhorší ze všeho ale bylo, že každou středu pravidelně   p r a c o v a l . Něco tak odporného a nízkého! Tenhle návykový den pozůstalí nestrávili.