Panenka Madlenka

Když má „svou“ knížku vnučka Barunka, přál si ji mít i vnuk. Dostal ji tedy ode mě k osmým narozeninám.
Jednoduchý příběh malého klučiny jsem proložila několika pohádkami a okořenila vysvětlením, jak přicházejí děti na svět. Jareček má ještě mladší sestřičku, která půjde po prázdninách do první třídy. Myslím že je nejvyšší čas začít přemýšlet, o čem bude knížka pro ni!


Království a Královstvíčko

Bylo jednou jedno malinkaté Královstvíčko, ve kterém vládl dobrý a moudrý král Dobromysl Oregánský. A za lesem a třemi lány obilí bylo jiné, mnohem větší Království, ale nevládl mu ani dobrý, ani moudrý král. Právě naopak. Panoval v něm Kazimír I., lakotný, zlý a hloupý. To už tak v životě chodí, že se dobrota snoubí s moudrostí a zloba a lakota si podává ruku s hloupostí!
Je jasné, že králové si do oka nepadli. Kazimír svým sousedem pohrdal a Dobromysl se za toho svého styděl. A byla tu ještě jedna okolnost, která to všechno jen zhoršovala: Dobromysl měl trochu marnivou dceru Krasavu, zatímco Kazimíra osud obdařil mírumilovným synem Vojanem. A tyhle jejich děti v sobě našly zalíbení a hledaly cestu, jak přimět své tatíky, aby svolili k sňatku. Copak o to, otec Krasavy se rád nechal přesvědčit, že Vojan nedělá čest svému jménu, protože se mu vojančení a válčení z duše protiví. Raději si čte nebo cestuje. Nejspíš by jim tu svatbě povolil, ale horší to bylo s Kazimírem. Nechtěl o Krasavě ani slyšet a pro jistotu se začal poohlížet princi po, podle něj, vhodnější nevěstě.
Jenže to, co hlupáci chtějí, ještě neznamená, že také budou mít! Přesně na hranici obou zemí stál starý, dřevěný srub a v něm bydlela prastará čarodějnice. Dveře do něj vedly z Královstvíčka a okny se dívala do Království. Není divu, že měla dokonalý přehled o všem, co se děje. A protože byla chytrá a nebyla zlá, rozhodla se, že se do toho vloží, královským potomkům trochu pomůže a sama z toho taky nevyjde s prázdnou.
Trochu si začarovala a nasměrovala kroky prince i princezny ke své chalupě. Pozvala je dál, na čaj a na buchty, vyslechla jejich stesky na královský rozmar otce Kazimíra a pak jim nabídla:
„Pomohu vám, ale nebude to zadarmo.“ Královští potomci horlivě souhlasili a tak pokračovala:
„Moje sestra se kdysi provdala za krále Dragonie, mocné říše v horách za obzorem. Mají dcerku na vdávání, ale ta má to jednu nepříjemnou vadu: Je podobná tatínkovi. Upřímně řečeno, moc by si nepomohla, ani kdyby se podobala matce, my čarodějnice jsme moc krásy nepobraly, ale být dračicí není zrovna záviděníhodné. Těžko se shání ženiši, chápete! Když už se nějaký namane, většinou neobstojí a hned je o večeři postaráno! A tuhle svou neteřinku požádám o spolupráci! Nebojte se, neodmítne. Má mě ráda! Jezdívala ke mně na prázdniny a moc se jí tu líbilo. Jistě jste slýchali její smích až na vašich hradech,“ potutelně se ušklíbla stařena.
„To byl smích?“ Podivil se Vojan a stísněně se zeptal:
„A co plánujete? Chcete mě taky dračici předložit jako hlavní chod?“
„Tak nějak, mladíku. Ne jako pokrm, ale jako ženicha! Nelekejte se, miláčkové, nebude to doopravdy! Nechte to na mně!“
„A co za to budete chtít, babičko?“ Princ položil otázku s obavou, bude-li splnitelná.
„Maličkost! Až se, Vojane, staneš králem, zrušíš hranici mezi oběma zeměmi a já budu konečně vědět, kde vlastně žiji. Dosud jsem vařila v Království a spala v Královstvíčku. Věřte, že není nic příjemného nikam nepatřit. A to nemluvím o tom, že do nedávna jsem se po vlastním domě nemohla ani volně pohybovat. Neumíte si představit, jak otravné jsou celní předpisy! Ale to už je pro vás dávná historie, to bylo ještě před tím, než jste se narodili. Teď už po mně naštěstí nikdo nechce, abych hlásila, co přenáším po vlastním domě.“
Princ s princeznou vypadali, jako by čarodějnici nerozuměli, ale učili se o tom v dějepisu!
„A jak se vyrovnáme se slečnou saní,“ zeptala se ještě pro jistotu Krasava.
„To bude tvůj úkol, děvenko! Moje neteř se ráda hezky strojí, a když už má nezáviděníhodný úděl dračice, chce být aspoň elegantní. Podělíš se s ní o svůj šatník a šminky,“ jen tak ledabyle pronesla čarodějnice, ale dobře věděla, že tohle zasáhne princeznu na citlivém místě. Bude to pro její marnivost bolestivé. Ale aspoň se naučí, že pro lásku je třeba něco obětovat. Mohla by chtít mnohem víc, než pár barviček a hadříků!
Dopito, dojezeno, domluveno! Mladí se rozešli do svých hradů a čarodějnice se vypravila do Dragonie. Vrátila se ještě večer i s neteří a nazítří se začaly dít věci! Saň se hezky vyšňořila a poctila svou návštěvou krále Kazimíra. Chovala se, jak se sluší na královskou dcerku, vyřídila pozdravy od svého tatíčka i mamičky, královského páru z Dragonie a přednesla svou žádost o Vojanovu ruku. Hned také dodala, že pokud ho nedostane za muže, zítra zasedne k hodování a neskončí, dokud nesežere i posledního sluhu. Začne pochopitelně shora, to znamená, že první půjde na talíř sám král a Vojan hned po něm.
Kazimír se zalekl. Seděl na trůně s hlavou v dlaních a smiřoval se s myšlenkou, že bude mít snachu dračici a vnoučata dráčata. Tak silné vojsko nemá, aby se ubránilo dračím bojovníkům, kdyby chtěl saň zničit. Nepochyboval, že by jí je tatíček rychle poslal na pomoc. Chtělo to nějaký chytrý nápad, ale kdo ho vzít v hlupákově hlavě?
A to byla chvíle pro Vojana a radu od čarodějnice. Předstoupil před svého otce se slovy:
„Ožeň mě ještě dnes s princeznou Krasavou. Ženatého prince si přece ani saň vzít za muže nemůže!“ Kazimír už, už chtěl prince odbýt, ale pak mu došlo, že je to menší zlo! Aspoň bude mít pěkná vnoučata, když už musí spolknout hořkou pilulku příbuzenství s Dobromyslem. Osedlali tedy koně a vyrazili do Královstvíčka. Tam už bylo všechno k svatbě připraveno. Princezna otci pověděla, co a jak a ten moudře usoudil, že lepšího zetě si vlastně ani nemůže přát.
Odbyli oddavky v tichosti, bez fanfár a honosné hostiny. Novomanželé odjeli na svatební cestu a král Kazimír se vrátil na svůj hrad dřív, než si dračice přišla do hodovní síně pro odpověď. Vypila s Kazimírem šálek kávy, pojedla štrúdl a pak se ho zeptala, jestli by si ji tedy nechtěl vzít sám, když je vdovec a princ nepřichází v úvahu. Lákala ho na bohatství, které nashromáždil její otec a které ona prý jednou zdědí. Lakotný Kazimír na majetek slyšel. Zběžně přejel saň pohledem a usoudil, že když se na ni bude dívat bez brýlí, nebude to zas tak hrozné a kývl.
Svatba se konala v dalekých horách hned poté, co Vojan převzal vládu nad Královstvím i Královstvíčkem. Rozumělo se samo sebou, že jeho první královské rozhodnutí bylo to o zrušení hranic.
A Kazimír? Hlupák zůstane hlupákem! Doplatil na svou touhu po mamonu. Zapomněl si zjistit, že draci jsou prakticky nesmrtelní. S výjimkou těch, kteří zahynou v boji. A protože dragonský král byl mírumilovný a o bitvy nestál, nikdy se jeho zeť dědictví nedočkal. A k tomu měl za ženu saň!